Sportovní tradice

Český bobismus

Členitý příběh českého bobu – divoká jízda od první československé dráhy až po vítězství na soutěžích IBSF

Vznik bobových drah v Československu se datuje na začátek 20. století. Jejich rozmístění vycházelo přirozeně z geografie našeho území a tak bylo možné přírodní ledová koryta nalézt zejména v oblasti Sudet (tj. v Aši, Mariánských Lázních, Dubí v Krušných horách, Jablonci nad Nisou). Zajímavostí je, že jedna z drah byla též na Slovensku v Tatranské Lomnici, kde se pořádaly improvizované sáňkařské a bobové závody již od roku 1896. Mezi lety 1905-8 zde pak bylo postaveno jedno z nejdelších koryt vůbec. Největším předválečným, ale i dosavadním absolutním úspěchem našich posádek je 2. místo Josefa Lanzendörfera a Karla Růžičky na MS 1935 v rakouském Igls. Na ZOH 1936 v německém Ga-Pa cestovalo dokonce osm československých bobistů.

Po druhé světové válce byly dány do provozu všechny uvedené dráhy a přibyly dokonce i některé další. Opětovně vznikly bobové oddíly v Aši, Mariánských Lázních, Teplicích, Tatranské Lomnici, Sokolově či Trnavě u Teplic. Oddíly byly tehdy ještě organizovány pod Svazem lyžařů. Jedním z vrcholů dynamického poválečného rozvoje bobismu v ČSR byla jistě i účast československých bobistů na mistrovství světa ve Sv. Mořici v roce 1947. Tohoto mistrovství se účastnili bobisté z Mariánských Lázní a Teplic, a to na vlastní náklady.

Následně se naši reprezentanti zúčastnili i Zimních olympijských her ve Sv. Mořici v roce 1948, kdy Ippen s Novotným získali v soutěži dvojbobů 14. příčku, shodně jako o týden později v závodě 4bobů (Ippen-Zajíček-Šipajlo-Novotný). Na poměry bobového sportu obrovský zájem o bobování stál i u zrodu tradice mistrovství (tehdy přeborů) ČSR. První M ČSR uspořádali tepličtí bobisté v roce 1951 v Dubí v Krušných horách. Nebylo výjimkou, že se v 50. letech 20. století zúčastňovaly M ČSR desítky posádek jak v závodě dvojbobů, tak čtyřek.

V roce 1951 byla též při lyžařské sekci utvořena komise bobů a saní. K dalšímu rozvoji a zintenzivnění činnosti došlo po utvoření ústřední sekce bobů a saní při Státním výboru pro tělovýchovu a sport, což se událo v roce 1955. Po sjednocení tělovýchovy byli bobisté organizování u příslušných tělovýchovných jednot.

Bobový a skeletonový sport do roku 1989 byl považován za buržoazní sportovní odvětví pro bohaté, což se neslučovalo s ideálem socialistického sportovce. V kategoriích sportu zaujímal čtvrtou skupinu, která nedostávala žádné státní dotace. Zakazovala se v podstatě veškerá publicita. Závodilo pár nadšenců, kteří bez systematické tréninkové přípravy absolvovali každoročně vždy několik závodů v zahraničí. I proto je třeba vyzdvihnout účast Jiřího Pauláta a Václava Sůvy na ZOH v Innsbrucku 1976, kde si dojeli pro 17. místo v závodě dvojbobů.

Samostatný Český svaz bobistů a skeletonistů byl založen 10. května 1990. A následné možnosti, které se otevřely po pádu komunismu v Československu, stály také za velkým výkonnostním skokem našich sportovců, kteří se brzy zařadili na úroveň nejlepších závodníků světa. Vrcholem 90. let 20. století se staly Olympijské hry v Lillehammeru 1994, kde dvojbob Jiří Džmura, Pavel Polomský vybojoval 7. místo. Ve čtyřbobech posádka Džmura, Puškár, Polomský, Kobián obsadila 10. místo. Pavel Puškár a Jan Kobián si pak v roce 1998 na ZOH v Naganu dojeli pro 8. příčku.

Češi v období 90. let 20. století a počátkem 21. století patřili mezi nejužší špičku také v neolympijské disciplíně bobových startů, kde na letních MS získali celou řadu medailí, včetně titulů mistra světa (např. Monaco 1993-dvoj i čtyřbob,  Monaco 1998-čtyřbob, Postupim 2003-čtyřbob, Lipsko 2004-čtyřbob).

Prozatím největší úspěch českého bobismu v jeho novodobé historii se datuje do roku 2007, kdy posádka Ivo Danilevič a Roman Gomola vyhrála v Cortině d’Ampezzo titul mistrů Evropy. Další velký úspěch zažila Česká republika na MS 2008, kde opět Ivo Danilevič tentokrát s brzdařem Janem Stokláskou obsadili 6. místo.

Na XXI. Zimních olympijských hrách ve Vancouveru, se nám s ohledem na diametrální rozdíly v zázemí, které má naše konkurence, povedl husarský kousek a na olympiádu se kvalifikovali hned tři posádky – jedna posádka dvojbobu a dvě posádky se čtyřbobem. Naše účast tak byla (po hokejistech a biatlonu) třetí největší. Na ZOH v Soči naše barvy reprezentovaly posádky Jana Vrby. A zatím největší kvantitativní úspěch se povedl pro ZOH v Koreji, kterých se zúčastnily dokonce posádky čtyři, tedy celkem devět sportovců.

Mimořádně úspěšní jsme v posledních letech také v juniorských kategoriích. Dominik Dvořák získal se svými posádkami ve čtyřbobech a následně dvojbobech na MSJ v letech 2016 a 2017 dvě bronzové medaile a Anna Fernstädtová v roce 2019 vybojovala dokonce titul juniorské mistryně světa ve skeletonu. Dvořák s Havlínem se stali v roce 2016 navíc také seniorskými mistry světa v letních startech. Dvořák, Egydy, Šindelář a Nosek byli na téže akci stříbrní se čtyřbobem.

Prozatím poslední kapitolu českých bobových a skeletonových dějin napsali naši reprezentanti Anna Fernstädtová, Dominik Dvořák, Jakub Nosek, Dominik Suchý, Jan Šindelář a Jaroslav Kopřiva v sezoně 2018/19, kdy Anna získala vítězství v seriálu Interkontinentálního poháru a 4. místo na MS ve Whistleru. Naši bobisti zas získali 4. místo v rankingu IBSF v rámci SP ve dvojkách a 7. místo se čtyřbobem. Všechny tyto výsledky jsou dosavadními historickými národními maximy.

Žijeme českým bobismem

Historie sportovního bobu

Kde se vzaly boby?

Kde se vzaly boby?

Myšlenka moderního bobování, která vznikla koncem 19. století  ve Svatém Mořici, postupně získávala na popularitě a vyvrcholila premiérou čtyřbobů v roce 1924 na zimních olympijských hrách v Chamonix.

Saně nebo chceme-li boby, byly po staletí způsobem přepravy. Jako sportovní odvětví však tento segment začal být brán až někdy v průběhu 19. století, kde dovolenkáře z Británie napadlo na kopcích ve Švýcarsku připojit k samotnému bobu řídící mechanismus. V roce 1897 byl založen první světový bobový klub ve Sv. Mořici. První závodní saně byly vyrobeny ze dřeva, ale brzy byly nahrazeny ocelovými saněmi, které byly označeny jako boby.

V roce 1923 byla založena Mezinárodní federace bobového a skeletonového sportu (Federation Internationale de Bobsleit et de Tobogganing, FIBT) a následující rok se konaly první závody čtyřbobů na zimních olympijských hrách v Chamonix, Francie. Závody dvoubobu byly přidány dodatečně v roce 1932 na olympiádě v Lake Placid, USA. Bobové závody byly v této době aktivitou nejvíce pro bohaté dobrodruhy, kteří se setkávali a porovnávali své dovednosti zejména v alpských oblastech.

Seriózním sportem se boby stávají kolem roku 1950, kdy byla rozpoznána důležitost průjezdu zatáček a startů. Na řadu přichází silní a rychlí atleti z jiných sportů jako házenkáři, sprinteři, gymnasti a ostatní. V roce 1952 vešlo v platnost rozhodující pravidlo limitující celkovou váhu mužstva a bobu. V roce 1980 se k olympijským hrám, MS a ME připojila i série závodů světového poháru.

V historii bobismu dominovali vždy Švýcaři, v pozdějších dobách Američani. Východní Němci se objevili jako významná sportovní síla tohoto olympijského sportovního odvětví v polovině roku 1970. Po spojení Německa jsou sportovci této země skutečnou veličinou, nejsilnějším státem posledních dvou desetiletí. Mimo uvedených velmocí, se tento sport rozšířil napříč celým světem a své bobové posádky mají země jako Bermudy, Ghana, Irák, Izrael, Nigerie, Nový Zéland či Samoa.

Další etapa vývoje našich sportů nastala v začátku 1990 s debutem ženských posádek na závodech v Evropě a Severní Americe. V říjnu 1999 přidal MOV ženské boby a mužský a ženský skeleton jako plnohodnotné sporty pro zimní olympijské hry 2002 v Salt Lake City, U.S.A. Pro ZOH 2022 v Číně byl přijat jako nová disciplína ženský monobob.

Viz též stránky IBSF.